Zdar všem,
tak se vám takhle ráno v sobotu probudím a kouknu z okna ven. Je krásně bílo, mrzne až praští a další bílé svinstvo pomalu padá. V ten moment mě zasáhne myšlenka „běžky„. Vyběhnu ven, abych otestoval sníh. Na běžky je křehký a jeho ještě málo. Přepadne mě chvíle zklamání, avšak netrvá dlouho, neb rtuť teploměru ukazuje nádherných -11°C a to je přeci ideální teplota na bike. :-)) Inu koukneme ještě s Evou na nějakou tu ranní pohádku a jdem na to. Už ve dveřích si říkám, že Magořina je to slušná. Již na prvním km nám krapet tuhnou brzdy a tlumiče. Na 3km už zcela umrzají ručičky i nožičky. V tu chvíli v dáli vidíme pro nás cosi nesrozumitelného. U břehu Berounky postává jakási parta lidiček a někteří nafukují raft. Poté co nás zahlédnou, tak jedna z nich pronese větu „všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo.“ Dáme řeč na téma vodáctví a bikování v tak nádherném předvánočním počasí a pokračujeme dál ve svých Magořinách. Nevím, jak dopadli vodáci, kteří si cestou na Prahu zřejmě museli v zamrzlé Berounce vysekat průplav, ale my s Evou jsme zcela zmrzlí po 9 km dorazili do hospůdky na Schůdkách a tam, asi tak hodinu rozmrzali.
Mejstřa (Kormidelník)
